by Baruch Goldstein

Medvídek Pů se ráno probudil a hned jaxe probral, si uvědomil trpkou realitu. Včera večer si půjčil od Králíka hrnek medu xnídani, ale med snědl ještě než došel domů. "Takže mě čeká ráno bez snídaně," uvědomil si mrzutě. Na to ale neměl ani trochu náladu, poslouchat jak mu bříško kručí: "Brum, brum." Medvídek ale dostal nápad, jaxe zbavit hladu. Vyndal si vercajk a narval se perníkem rovnou do plyše. Asi půl hodiny odfukoval jako po běhu 2km/3 min. (v Půově případě je to pochopitelně nesmysl) paxe vzchopil a vypotácel se van. "Tak tohle je v pohodě," řekl si, když se rozhlédl po orosené mítině. Ptáčci cvrlikali, broučci bzučeli, Pů hučel. Vydal se kolébavým krokem pěšinkou mezi stromy tam, kde bydlí Prasátko. Pů neušel ani půl cesty k prasátkovu domečku (dnes mu to trvalo jen malou chvilku), když vtom vidí, jak mu naproti pospíchá Prasátko. "Ahoj Prasátko!" "Nazdar Pů, běžím ti říct, kde je xehnání nějaký med." "No to je výborné Prasátko, víš, Králík mi včera půjčil med a já mu ho musím rychle vrátit, protože jsem ho snědl a..." Medvídeqyprávěl a už nebyl k zastavení. Mlel a mlel a nepustil Prasátko ke slovu. Tak došli ke stromu, kde Prasátko vidělo divoké včely. A tu si Pů uvědomil, že med znamená také škrámání se na strom, boj se včelami a sem tam nějaké to bodnutí. Elán ho přešel. Chvilku s Prasátkem pozorovali míhání včel v koruně a Pů usilovně přemýšlel, jak mít med a nemuset dělat tu spoustu nepříjemných věcí.

"Ty, Prasátko, mě nějak není dobře, půjdu sem jindy." "A co Králík?" staralo se Prasátko. "To tedy nevím, Prasátko. Bude se asi vztekat, nadávat a doufám, že mě nebude bít," líčil Pů a věděl, proč to říká. Znal Prasátko. To bylo chvilku zadumané, jak přemýšlelo a zvažovalo. Paqzdychlo a rezignovaně (kdyby vědělo, co to znamená) ohlásilo: "Mám trochu medu doma." A bylo to. Medvídek měl na čas po starostech. Šli k prasátku, Pů vzal med a šel ho vrátit Králíkovi. Cestou si odpočinul u studánky, protože potřeboval dodat tělu tekutiny, aby nebyl dehydratovanej. Ležel na pažitu a hlavou se mu honily stovky nápadů. Jeden z nich se jmenoval "MED" a další "KRÁLÍK POČKÁ". No co, ono se to nepo... a už lovil tlapkou v nádobě. Med mu chutnal a za pět minut byl tentam. Jak byl v náladě, rozmlátil hrnek o šutr a šel domů. Ještě dost hučel, ale už to nebylo ono. Doma seděl pět hodin na houpacím křesle a zíral na vzorek na tapetách. Uvědomil si, že Králík čeká, až mu vrátí med. Prasátko čeká na med a Pů sám zase nemá nic xnídani. To ho taxprudilo, že šel do lékárničky, vyhrabal asi pět rohypnolů, nacpal se tim a za hodinu to s nim fláklo. Taxi také jděte hajnout děti! Dobrou noc.

Medvídka Pů vzbudil hlad. Včera měl qečeři jen zbytky od oběda. "Brum, brum", zabručel, "jestli si neobstarám něco k jídlu, bude to dnes zlé. Mohl bych se podívat po lese po medu.," uvažoval dále.

Vykolébal se ze svého domečku a dal se pěšinkou vlevo. Míjel vzrostlé borovice a pořád se rozhlížel po korunách, jestli tam není hnízdo divokých včel. "Brum, brum," ozval se žaludek po chvíli. "Počkej chvilku, všaxe dočkáš," doufal Pů. A hele, borůvky! Medvídek Pů se zaradoval. "Alespoň něčím tě utiším," řekl svému bříšku. Ale to už stál mezi keříčky borůvek a baštil jednu po druhé, takže za chvilku zbývalo jen pár, těsně u okreje prudkého svahu. "Brum, brum, ještě," ozývalo se stále bříško. Méďa se natáhl po první - ham! Natahoval se po druhé - ham! Natahoval se po třetí - a křup, smek, kutululů, medvídexe kutálí po svahu až dolů. "Jaujaujau," naříkal. Ale sotva se vzpamatoval, hned se zaradoval. Pochopil, že jeho smůla je vlastně štěstí, protože seděl uprostřed paloučku hustě posetém houbami. "Brum, brum," pořád obtěžoval žaludek. "Teď a tady," řekl si medvídek a už se ládoval houbami, až mu za ušima praskalo. I žaludek byl spokojený, ale co to? Medvídek slyší hlasy, ale pořád jen sedí a culí se, místo aby se utíkal schovat, ja by se na správného medvídka z pohádky patřilo. Snaží se na příchozí podívat, ale zrak mu neovladatelně létá po kytičkách, broučcích, obloze s mráčky a ano teď už i po postavách na kraji mítiny.

"Copak to asi vidíme?" řekly si oči a pokusily se dát medvídkovi zprávu. Ňáký fleky, pochopil Pů. "Copak to asi slyšíme?" radily se uši.

Medvídek nepochopil ani slovo, jen se hihňal, pár hodin se potácel po lese, přehlíd zeď, praštil se do hlavy a usnul.

Taxi také jděte hajnout. Dobrou noc!

Medvídka Pů ráno probudil hlad. Večer si snědl poslední hrneček medu takže dnes zase nebude snídat. Na to ale neměl ani trochu náladu poslouchat jak mu bříško kručí:”Brum, brum.” Vyndal si vercajk a napral se pernikem rovnou do plyše. “Uf, tak tohle jsem přehnal”, stačil si uvědomit než omdlel. Taxi také jděte hajnout děti!

Medvídek Pů se ráno neprobudil. Asi šest dní smažil na piku a ani ho nenapadlo jít spát, natož se probouzet. Hlad neměl ani trošku, takže dnes mu zase odpadl problém s jídlem.

Motal se po pokoji a honil kola, která se mu točila před očima. Po hodině zjistil, že to není k ničemu a taxe rozhodl, že si půjde ještě žahnout další dvoukilo. Zarazily ho však prapodivné zvuky, které se ozývaly ze zahrádky před domečkem. Medvídkův mozek začal pracovat na plné obrátky. “Kdo to může být? Prasátko? To asi těžko. (Včera se na nějrozčílilo, když mu Pů dělal nemravné návrhy.) Kryštůfek? V půl sedmé ráno? Ten spí do desíti a bydlí dost daleko. Policajti? Už po mě jdou! Někdo mě prásknul! Prasátko, ta svině! Nebo snad...?! SLONISKA A LASOUNI!!!!!” Už mu to bylo jasné. Sloniska ho vyčmuchala a lasouni ho chtějí sejmout! Utíkal do komůrky, tam vzal tu největší sekyru, odhodlaně se vrátil do pokoje a skrčil se pod okýnkem. Šramot neustával. Sloniska si moc starostí, že je Pů slyšel, nedělají. Medvídeqykoukl jedním očkem ven a zahlédl čepičku jednoho z pachatelů. Moc se nerozmýšlel a ťal. A ještě jednou a ještě. Ten zvláštní pocit ho zcela ovládl, vyskočil nebojácně okýnkem ven a opět se na neznámého vrhl. Několikrát ho vší silou sekl do obličeje, když vtom se zarazil. Tohle přeci není slonisko ani lasoun. Obličej už nebyl k poznání, ale podle bundy ho Pů identifikoval. Přece jen to byl Kryštůfek. Připravoval na zahrádce přeqapení qýročí zakoupení Půa v obchodě. Místo párty se však dočkal rány do hlavy. “No co se dá dělat, teď už si aspoň můžu jít šlehnout,” pomyslil si Pů a taky to tak udělal.

Medvídek Pů si ještě dlouho hajnout nepůjde, ale vy už byste měly, děti! Tak hezké sny!