by Wasrm@n & B. Goldstein

Kapitán Jean-Luc Picard dřepěl ve svém kumbále ve vesmírné lodi Federace planet Enterprise a bylo mu značně blbě. Dokonce by se dalo říci, že ho všechno sralo. Jednak mu nevyšla bitva s odbojnými a velmi zuřivými Klingony, kdy na lodi nefungovaly binární okruhy hlavního hnacího sysému a tudíž byly mimo provoz jak hákovací paprsky tak i fotonová torpéda, jakož i subsvětelný pohon a navíc mu docházel heroin. Před chvílí si střelil do ruky poslední dávku a co potom, to neví ani sám Zarkon. Tak už to ale v kosmosu chodí. Zrovna před chvílí si zavolal J.L.P. xobě jednoho z palubích techniků a seřval ho za to, že měl prach na svém komunikátoru a za to, že si krknul při plnění služebních povinností. Ponejprv ho seřval do bezvědomí, pak mu vpálil jednu do solaru a nakonec ho asi 5 minut zuřivě kopal do hlavy, dokud se náhle neozval interkom: "Robot Data kapitánovi.....kapitáne.....haló....slyšíte mně?" Picard přestal kopat nebohého muže "Mr. Data, jaké je jejich vyzbrojení" "Standardní pane." "Jaké máme šance na jejich zničení?" "95,569% pane." "Za jak dlouho je dostihneme?" "Za 12 minut pane." "Naše palební síla, pane Worfe?" "100% pane" "Kolik je hodin Mr. Rikere?" "2105,3206589 hvězdného času pane." "Má tu někdo ňáký drogy?" "Já pane." "Tak mi je dejte a kupředu Mr. Data."

Loď skočila kupředu, až to všechny hodilo na podlahu. "DOPRDELE!" zařvali všichni jednohlasně. Svištěli si to tak rychle, že všichni, co stáli kolem se nestačili divit. "Loď je blízko kapitáne," ozval se Data. "Tak na co čekáte, vyskočte z hyperprostoru." A jak kapitán řekl, tak udělali. Mr. Data dupnul na brzdu až všichni spadli na podlahu. "Klingonský dravec na dohled pane." "Navažte spojení." "Máte tam kapitána klingonské lodě." "Na obrazovku." Na obrazovce se objevila zuřivá tvář klingonského kapitána. "Tady kapitán Pikárt z Federace pla..." "Drž hubu debile!", zařval klingon a obrazovka potemněla. "Zvedli štíty pane!" "Doprdele tak na co čekáte, zvedněte je taky!" "Štíty na 100% výkonu, pane" "Tak palte!" "Pálíme pane." Enterprise spustila palbu, které Klingonský dravec odporoval jenom první dvě minuty. Potom loď vybouchla v mohutných oslnivých eksplozích.

"Tak to bychom měli," řekl Picard. Značně se mu ulevilo. Povinnosti bylo učiněno za dost. "Tak Mr. Data co ty na to? Že to ale byla řežba, co?" "No jasný kapitáne." "Tak tady nestůj plecháči a nakopni tu mašinu." "Jaký kurz pane?" "Náměstí republiky, musíme doplnit zásoby heroinu."... A tak loď letěla vstříc novým dobrodružstvím...

...deníqelitele kapitána Pikárda. Hvjezdnej tajm ...eeeeeeeeee...2031.654894666. Taxme byli zase na jednom takovym normálním průzkumným letu, a co se nestalo - nestalo se nic. To byla bomba. Dost mne to nasralo, a taxem si vodlít do svýho kanclu, abych si dal trochu hera. Cestou sem ale zakop o Wesleje Krashera, který se válel na podlaze turbo výtahu a bez ostychu onanoval. Taxem ho teda napomenul, ale on místo toho, aby toho nechal, taxe mi vyejakuloval rovnou do xichtu. Vrazil sem mu pár facek a on s brekotem utíkal chodbou kamsi mi neznámo kam. Asi to napráskat tý svojí debilní matce (pozn. Dr. Krasherový). Paxem teda docházel k tomu svýmu kanclu, abych si bouchnul to hero, ale zastavil mne velitel Data. Ptal se mne na takový kraviny, jako co to tam ten Wesley v tom výtahu kutil, a co mi to pak nacákal na ten xicht. Povídám mu teda aby nevotravoval (pozn. aby si vylízal prdel), ale ten blbej robot byl tak neodbytnej, taxem mu to paqysyslil: "honil si tam péro vole". Mr. Data nechápal a taxi utíkal zjistit do lodního slovníku, co to teda znamená "honit si péro". Já se nakonec do toho kanclu dostal a nakopnul se tim hérem. Byl to docela bzukot, a taxem se potácel v koridorech lodi, samý halucinace atd... paxem ale zahlíd Mr. Data, jaxtojí nad tím lodním slovníkem, a honí si svůj elektronický penis. Taxem ho napomenul, ale on onanoval dál. Taxem ho poslal do prdele (pozn. do hajzlu), ale on onanoval stále dál...

...po 3 dnech byla situace stále stejná. Mr. Data stále onanoval. Onanoval a pilotoval, onanoval a vykonával svoje povinnosti, onanoval a spravoval vysoce radioaktivní jádro reaktoru pohonu lodi, onanoval furt. Ve dne v noci...

...ano po pjeti týdnech nebyla situace jiná. Mr. Data stále onanoval. Jistý rozdíl se ale ukázal. Ruka se mu jaxi zasekla a on toho nemohl nechat. Nepomohlo ani násilí. Ruka jela dál. Bylo to jak v horrroru...

...jen se s důstojníky ale hádáme, jestli ho vyhodit nebo rozebrat sekyrou a ze vzniklých náhradních dílů postavit automat na kávu... konec záznamu.

(Povšiměte si toho, že v celym tekstu neni ani jeden háček.... to bylo děsný)

...Deníqelitele robota Data. Hvjezdný čas 29,035,86. Milý deníčku, musím ti povědět o podivné příhodě, která se nám stala na naší poslední misi. Měli jsme za úkol se strochu prolítnout po neutrální zóně, vobhlídnout Romulany, sem tam vymazat nějakou tu planetu z hvězdnejch map a taky zalejt naše pole s móóc qalitníma kytkama, co jsme tam poblíž měli. Ale co se nestalo. Jednak se kapitán Packal zas překopnul tim svým ejdžem, začal plachtit po strojovně a močit do nukleárního jádra reaktoru, čímž způsobil menší ozáření celé lodi a potom jako by toho nebylo málo mu začalo bejt divně, začal mít návaly, rozepnul si halenku, sundal podprsenku a korunu tomu všemu nasadil tím, že řka: "Je mi nějaký vedro vole, musim tu vyvětrat," otevřel okno, čímž způsobil zaprvé menší únik vzduchu a následně podivné deformace v obličejích posádky, a zadruhé to, že tím otevřeným oknem nám vypadl Mr. Worf. Mr. Rajkr podotkl, že by bylo slušné se pro něj vrátit, ale kapitán se na něj obořil řka: "pan chytrej, co" a "polip mi prdel," což jme považovali za jasně negativní postoj k danému návrhu, takže jsme okno zavřeli a letěli dál.

Potom se stala ta druhá věc. Jak byli šickni tak vozářený, mladý Weslej Krašer nezvládl řízení, proletěl po hrůzný křivce mezi čtyřmi planetami a dostal se do působení jejich gravitačních polí. Nevím jaxe to stalo, ale mělo to za následek, že nás to přesvětlilo bůchvíkam. Loď nejednou zmizela a já se octl u nějakého divného domu, v nějakém divném městě, na nějaké divné planetě. Nevěda co dál, šel jsem dál. Zazvonil jsem u dveří a otevřel mi kapitán Pikárd v nějakém divném qádru. "Vítejte," řka mi. "Kde to jsem?" zeptal jsem se. "Jste na planetě Nova", řekl ten divný kapitán Pikárd a dodal "pojďte dál." Taxem teda šel. V místnosti, kam jsem došel, seděli Dr. Krašerová a její syn Weslej a Mr. Laforž (kterému sice chyběl vizor, zato měl všaq ruce efektní bílou hůl). Stál jsem tam jak přimraženej, ale to už se za mnou dral do místnosti ten divný kapitán Pikárd, mával nějakým časopisem a křičel: "mááááááám!" Dr. Krašerová se k němu vrhla a začala hulákat: "co nového v klubu?" Mladý Weslej Krašer začal okolo sebe mávat divným mrtvým a silně zapáchajícím čoklem a jakoby v agonii řval: "my máme psa Nováka, uáááááááááá!!!" Potom se na něj vrhla jeho matka, psa mu odebrala řka: "a já vám ho udělám qečeři," paxním odběhla do kuchyně. Paqstal Mr. Laforž, uchopil svou bílou hůl a řekl: "já si vyluštím křížovku!" Načež začal okolo sebe mlátit tou holí, ale jak byl slepej, tak nešikovně praštil kapitána Pikárda a rozseknul mu lebku. Ten se zkácel na podlahu a v deliriu začal zkuhrat, "musím zaplatit, .....echwrhmmm...člencký..kuck..kuck...přízpěv..." a potom zgebnul. Paxe šeckno zahalilo do mlhy a já se probral na Entrprajs ve svý posteli, vytáh´ stříkačku z ruky a šel konečně něco dělat..... konec zápisu.

...deník kapitána. Hvězdný čas 091038,666.

...včera večer jsem byl svědkem podivných událostí. Na palubě Entrprajz se přihodilo cosi divného. Trávil jsem chvíle odpočinku v holographické cimře (slušně najetej kokáčem), když tu se stalo cosi neobvyklého. Oslepila mne podivná bílá záře a najednou se předemnou tyčil jakýsi podivný muž. Dosti podlouhlý, vyzáblý, s podivným monstrózním účesem a velmi masivními kotletami. Byl jsem přimražen, neschopen akce. Ten podivný člověk měl v ruce microphone, do nějž začal po chvilce zpívat nějakou tesklivou píseň. Posléze však jeho hlas přešel do takových výšek, že jsem to skoro nebyl schopen vnímat. Pak už jenom monotónně ječel. Následně uchopil šňůru od microphone a v jakémsi podivném transu, mne s ní začal mlátit a švihat. Když toho nechal a já ze sebe setřel krev, vyblekotal jsem: "C - c - co tu chcete???"

On se na mne podíval a řekl: "Nic". Vytáhl odkudsi obrovského džointa, vyhulil ho a zmizel. To bylo na mne moc. Dal jsem si zbytexvýho kokáče, po čtyřech opustil holo-cimru a šel osahávat mladého Wesleje Krašera. Konec záznamu...

z deníku 1. důstojníka Willa Rikera: "Hlášení velitelství hvězdné flotily: Hvězdný čas 968,415634. Nevím jak začít, ale jedno je nad slunce jasné. To, že Enterprise nakonec vybouchla a všichni tam chcípli nebyla náhoda. Můžu za to já. Ale schválně jsem to neudělal. To teda né. Stalo se to asi takhle. Během jednoho obyč letu, kdy jsme byli na obhlídce neutrální zóny nám náhodou z otevřeného okna na 26. palubě vypadl Mr. Worf. Upozornili jsme na to Pikárda, ale ten se pro něj odmítnul vrátit s tím, že není čas a že nám Worf stejně k ničemu není. Zavřeli jsme teda to okno a letěli dál. Někde u Bety Malýho medvěda v zóně ZZ plurál Z alfa jsme nabrali čtyři stopaře. Dva z nich jsme museli ihned vyhodit ven, protože nechtěli pochopit, že jsme federační loď a že eksistuje nějaká federace, začali se hrabat v nějaký divný elektronický knížce s takovym červenym nápisem na obalu (tuším, že tam stálo NEPROPADEJ PANICE nebo něco takovýho) a začali bejt děsně agresivní a furt se dovolávali nějakýho vysvětlení a okolostojící posádku začali mlátit ručníkama. Ty druhý dva se tuším jmenovali Bodie a Doyle. Ty se po příchodu na můstek zbláznili úplně, zavřeli se ve špajzu a občas na nás okýnkem házeli konzervy se špagetama. Pak je to přestalo bavit a dali pokoj. Mezitím poradkyně Troi dostala úděsný záchvat seksuálního chtíče a když už to nemohla vydržet, tak popadla náhodou kolem procházejícího Mr. Data a zavlekla ho do svého pokoje. Co se tam dělo to nevím, ale muselo to být strašný, protože když jme je tam našli, tak byl Mr. Data úpe zavařenej, obvody z něj visely, divně blikal a pípal, kouřilo se z něj a klepal se jak ratlik. Poradkyně Troi ležela vedle něj úpe černá a nehejbala se. Doktorka Crusherová konstatovala u poradkyně Troi jednaxmrt seksuálním vyčerpáním a také usmrcení vysokou dávkou napětí. Šickni jsme z toho byli úplně paf. Nejvíc však Mr. Laforge. Toho to tak dojalo, že se potácel po strojovně jak debil a jak byl slepej, tak zakop o počítač a rozkřápnul si lebku o binární okruh iont-atomových defakt-o-nulátorových motorů. To Pikárda tak naštvalo, že odešel do kanclu a něco tam začal kutit. Mně to tak zdrtilo, až to se mnou fláklo o zem a jaxem tam sebou flákal, taxem nechtěně zavadil o autodestrukční systém. Nevšim sem si toho a šel si dát panáka do kantýny. Ta byla zavřená a taxem nakráčel do teleportu a nechal se odtransportovat na planetu VXDB65-97654687 (u které jsme právě byli) rovnou do báru na hyperprostorovém letišti. A jak tam taxedim a cucám si Pangalaktickej megacloumák, taqidím, jak milá Enterprise zničeho nic vybuchuje i s jejím mrzoutským kapitánem............

........Takže tohle byl, vážené velení hvězdné flotily popis zániku federační lodi Enterprise a já se za to zároveň hluboce omlouvám. S úctou William Riker, důstojník USS.

"...Deníqelitele robota Data. Hvězdný čas 666, 666666. Poté, co se velitel Rajkr vrátil v čase a zachránil Entrprajs před zničením explozí autodestrukčního systému, jsme se zaradovali, že to tak pěkně zmastil. Jenom jsme museli zabít jednoho velitele Rajkra, protože tam byl najednou dvakrát, a to už bylo na jeden vesmír až moc. Dostal laserovou sekyrou do hlavy. Ale jaxem ho praštil, tak upad´ na volant a nechtěně šláp´ na plyn a nás to odhodilo bůhvíkam do neprobádaných končin vesmíru. Přístroje si s tím nevěděly rady. Taxme teda zaměřili nejbližší systém a vydali se k němu. Po 2 (slovy dvouch) hodinách letu jsme tam doletěli, ale čekal tam na nás pěknej šok. Slunce v tom systému asi utrpělo nějaké selhání existence, protože zhasínalo a rozsvěcovalo se v tak rychlém kmitočtu, že jsme museli vypnout obrazovku fotonovým kladivem. Dalo se to přirovnat snad jen k přístroji, který v dávné minulosti používali feťáci při svých orgiích. Tuším, že se to jmenovalo stroboscobque, nebo tak nějak. Další šok nás čekal, když jsme zaměřili jedinou planetu třídy M, co v tom systému byla. Sonda zachytila jakýsi podivný tlukot v tak veliké intenzitě, že jsme ji museli zničit. (Byla to naše jediná sonda). Sestavili jsme průzkumný tým (Pikárd, Rajkr, Worf a já) a přesvětlili se na tu podivnou planetu. To co jsem tam uviděl mě udivilo.

Celá města, ba i kontinenty zachvátily ty podivné zvuky. Ozývalo se to odevšad. To, co jsem však považoval za mrakodrapy, byly ve skutečnosti obrovské repráky. Lidé se tam potáceli znarkomanovaní jak prasata a nad tím vším v takovém velkém skleněném baráku byl nějaký podivný lídr se sluchátky a něco kutil u takového přístroje s dvěma černými kotouči. Když jsem se zeptal Pikárda, kdo to je, jen stroze odvětil: "to je přece DJ v akci. Takovej nádhernej hartkor a tolik fetu...", potom odběhl a ztratil se v tom bordelu...

Nakonec se Pikárd rozhodl zůstat na planetě a když se o tom dozvěděl Rajkr, omdlel a jak padal k zemi, tak zavadil o volant, nechtěně sešlápl plyn a nás to odhodilo bůhvíkam do neprobádaných končin vesmíru. Přístroje si s tím nevěděliy rady. Taxme teda zaměřili nejbližší systém a...

Kapitán Picard seděl ve svým kanclu a cloumal s nim absťák. Bylo mu doslova hnusně. Měl halušky. Viděl šneky. Viděl je všude. Lezli po zdech. Lezli po stole. Lezli i po něm................

..............."Musím si konečně sehnat ten herák," říkal si v duchu. Potom ho to přestalo bavit a tak to začal vyřvávat nahlas: "Potřebuju herák, potřebuju herák, potřebuju ten zasranej herák!!!!!!!!!" Ale venkoncem ho ani to neuspokojilo. Aktivoval svůj komunikátor a spojil se s navigačním důstojníkem.

Jean-Luc Picard si plivl do dlaní, svěže vyskočil ze své velitelské stoličky a radostně utíkal na velitelský můstek.

"Tak co," zařval, když tam doběhl. "Je spojení?"

Z radia se ozval podivný hlas: "Kdože? Snad ne ten Picard?!"

Ke kapitánovi se naklonil Mr. Data: "Televize je tamější přístroj masové zábavy pane."

"Aha," podivil se Picard. "Ale abychom neodbíhali. Potřebujeme heroin....."

Picard zářil blahem. "Připravte dvě tuny marjánky k transportu. Dolů se mnou půjde tady Mr. Data a vy Mr. Riker."

Všichni se rychle přemístili k transportérům, kde už bylo připraveno dvacet balíků s marihuanou.

A taxe celá skupinka i s nákladem po několika vteřinách materializovala na Náměstí republiky před barem TAZ, u vchodu do metra.

Chvíli čekali a nudili se. Občas se kolemjdoucí zastavovali, smáli se, házeli kamením nebo plivali nechutné zelené kemry. Potom uviděli J. X. Doležala z Doležal Mining Company.

J.X. se podlomily kolena. "No to je síla. To mi vydrží možná i na tejden. Takže dvě tuny.....to dělá......dvě kila heráku. O.K.?"

J. X. sundal ze zad krosnu, vytáhl z ní váhy, lopatku a velký pytel s herákem. Odvážil rovná dvě kila prášku a dal ho do sáčku, který podal Picardovi.

"Výborně," odvětil Picard. Potom J. X. vytáhl z kapsy ještě tři malé pytlíčky, ve kterých podle barvy musel být též heroin.

Najednou se na ulici rozječely sirény, až sebou Picard i jeho druzi trhli. "Co to je?"

"No policie přece." J. X. a jeho právě dostavivší se kumpán naházeli své dvě tuny trávy do Ávie, zabouchli korbu, zavířili pneumatikami a byli v trapu. To už ale dorazilo asi 35 policejních vozů, ze kterých vyskákalo spousta uniformovaných mužů a chvatně obklíčili Picarda a ostatní. Paxe ozval amplión: "Tady je Policie České republiky. Dejte ruce za hlavu a potom vyndejte obsah kapes."

Kapitán Picard se podivil: "To bylo na nás?"

"Jasně, že na vás ty kašpare!" "Tak to asi nepůjde. Nemáme času nazbyt a právě odcházíme," a všichni tři začali pomalu směřovat ke vchodu do metra.

Picard i jeho přisluhovači tomu ale nevěnovali pozornost a dál pokračovali v chůzi.

Z amplionu zahřměl povel: "Na co čekáte palte!" A taqšech asi 120 policistů zahájilo palbu z ručních zbraní.

"K zemi," zařval Picard a okam-žitě sebou fláknul na dlažbu. Jenže Mr. Data to nepochopil, čuměl jak debil kde co lítá a hned to schytal do hlavy a bůhví kam ještě.

A Mr. Riker tedy pálil. A pálil o 106. Polovina policistů byla v tu ránu na zemi v tratolišti krve.

"Jen do nich," ječel radostně Picard a sám též vytahl svůj fázer, nastavil ho na maksimální výkon a začal to šít do již značně prořídlých řad policistů.

"Vy svině, vy svině," řval a pálil.

Pak to dostal do ruky a přestalo ho to bavit. Dotknul se svého komunikátoru a vydal stručný pokyn: "Hej Enterprise, paprsek pro tři a rychle."

Za chvíli z nich byl jen obláček atomů a pak už tam nebylo nic. Palba ustala. Policisté nevěřili svým očím.

Picard se vřítil na můstek a zařval: "Aktivujte demoliční paprsek a zničte tu blbou planetu. Pěkně mně totiž nasrali."

A jak řekl, tak udělali. Na obrazovce se objevil bílý záblesk a tam, kde před chvílí byla ta blbá planeta, se teď vznášelo jenom pár spálenejch šqarků.

S tím odešel do své kabiny a totálně se najel tím brazilským matrošem, až mu hlava ulítla.....

A taqesmírná loď Enterprise s celkem hodně sjetou posádkou letěla vstříc novým a doufejme, že i jistě zajímavějším dobrodružstvím.....

".....Deníqelitele Rikera. Hvězdný čas 324678678798764,2148 678 752487/74548. Hlášení pro velitelství hvězdné flotily: Poté, co se kapitán Picard musel odebrat na krátkodobé léčení z heroinové závislosti do léčebny na Betelgeuze 7, jsem se ujal velení. Situace probíhala normálním průběhem během celého období mého velení. Sem tam jsme zmasakrovali nějakou tu kolonii nevinných lidí, svedli několik bitev, vyhladili spoustu druhů organismů, zničili pár nevhodných planet, pozabíjeli spoustu ošklivých a vyvalených příšer etc... Mezitím se Mr. Worf od nějakých hippíků naučil kouřit trávu. Sklidilo to mnoho nechápavých otázek ze strany robota Data, který nevěděl, která bije. Nevěděl ani ň. Naivně se nás stále vyptával: "Co je takový to voňavý zelený?" až se Mr. Worf nasral, ubalil mu jointa a řekl: "Neser a hul, nebo ti ukážu, co dělaj Klingoni s natvrdlejma robotama!!!" a zavrčel na Mr. Data, až se mu povolili všechny šrouby. Mr. Data se nepokoušel odmítat a řekl: "Pardon, budu se snažit být naměklý." Mr. Worf mu vrazil jointa do držky a vodpálil ho. "Šlukuj a drž to hodně dlouho v plicích," křikl Mr. Worf. A tak Mr. Data šlukoval a držel to hodně dlouho v plicích. Potom se na něm začalo projevovat působení THC. Z uší mu tekly pozitrony, začal blikat a pípat, upadla mu ruka a nakonec zreznul a rozpadl se. Teď se jen mezi sebou hádáme jestli ho opravit, nebo vyhodit. Konec záznamu......."

Kapitán Picard měl zrovna poradu štábu. Všichni seděli v konferenční kajutě (což byl bývalý špajz) a radili se jak dál se životem.....

"Tak co navrhujete Jedničko," pronesl Picard.

V tu chvíli se razantně do hovoru vmísila poradkyně Troi, která byla značně feministického založení: "Já ti dám chlast a děvky ty prase. Do kriminálu s tebou! To já bych vzala tenhle spejskraft a odletěla pomáhat civilizacím v nouzi. Pomoci utlačovaným, rozdávat zadarmo léky, potraviny a tak podobně to mi připadá krásné, ne? A ne takový prasárny, co navrhuje tohle prasácký prase!"

"Ale ale přátelé," uklidňoval je Picard.

"A co já pane?" ozval se Mr. Data.

"Ty drž hubu, plesnivej ple-cháči," zařval Picard "než tě přeprogramuju sekyrou!"

"No výborně," zaradoval se Picard. "Konečně něco konstruktivněpozitivního, oduševnělého a velmi lidskostí a humanitou naplněného. Má ještě někdo nějaký nápad?"

"Já plně souhlasím s nápadem Mr. Worfa," přidal se Mr. LaForge.

"Já se též připojím," připojila se Dr. Crusherová.

"No vida," zajásal Picard, "takže vzůru na dovolenou!"

A taxe všichni sebrali a odcházeli ze špaj....éééé z konferenční kajuty, když tu se ve dveřích objevil Mr. Data a v ruce držel vraždomatický a značně nevzledně a nebezpečně vyhlížející paprskomet.

Potom si dal paprskomet k hlavě a vystřelil. Z palice mu zbylo jen pár doutnajících drátků.

"No což," řekl Picard, "to nám přeci nebude kazit náš výlet. Zavolejte úklidovou četu. Já si střelim nějakej herák a můžem zvednout kotvu."

A jak řekl, tak udělali. Ničili a zabíjeli, chlastali a hamburgery jedli.....

Deník kapitána. Hvězdnej čas... za deset minut půl třetí (myslim že ráno). Letěli jsme na průzkumnej let, ale já byl kapku sjetej a špatně navigoval, takže jsme se ztratili. Motali jsme se v omega qadrantu, když v tom se stala ta prapodivná věc. Z celé lodi začaly přicházet hlášení o zvláštních úkazech, které se na palubě začaly dít. Jeden chlápek spatřil na palubě 12 neviditelnou žirafu s hodinkama na levé přední noze. Někdo zahlíd u špayzu Bodieho jaxe cpe špaketama. Když se otočil, tak už tam nebyl (Bodie). Nějakej takovej ten technik mi přilítnul na můstek říct, že loď taje. Vysmál jsem se mu. Na venkovním teploměru bylo -242 stupňů. Jó a to nemluvim vo tý žencký, co vešla do svý kajuty a kouká, že je u McDonalda a sedí tam Francoá Mitterand (2000 let mrtvej francouzkej prezident co je mi podobnej). Svolal jsem poradu.

"Pravděpodobně se jedná o postkondicionálně modifikovanou resuprivaci pozitronové plazmy v důsledku..." začal žvanit ten blb Mr. Data, taxem ho požádal (laserovým kladívkem do řepy), aby laskavě mlčel (navždy).

Doktorka Krašerová přišla se svou hypotézou: "Určitě za to může ten můj zkurvysyn Weslej. Asi se vrtal v počítači a vytvořil nějaký ty hyeroglifický hovadiny."

"To bude vono!!!" zaradovali jsme se a pádili do weslejovy kajuty. Mladý Weslej Krašer si zrovna hrál se svým džojstykem (budoucí slangový výraz pro onanii). Mr. Worf ho drapnul a odtáhli jsme ho do strojovny. Chvilku jsme ho mučili různejma nástrojema (kleštěma, svěrákem, strkali jsme mu ruku do spalovací komory atd.) a paxe ten srap přiznal: "Ze srandy jsem přeprogramoval počítač aby místo hořčice vyráběl kyselinu lysergovou". Takže kdo si ten den koupil páreqrohliku (teplýho psa), ten festovně ulít. Jakmile se po Entrprajz rozkřiklo, co že je to za hořčici, měl prodavač hot-dogů kšefty jako nikdy. Dalších podivnejch úkazů jsme si nevšímali...

Konec záznamu.

(kyselina lysergová: látka používaná v dávných dobách k napuštění papírků a následnému výletničení po spejsu, jakož i halucinování. pozn. red.).